Před zhruba deseti lety se i v naší zemi rozmohl fenomén fanfiction. Jedná se zpravidla o povídku, zasazenou do světa a využívající postavy vymyšlené jiným autorem. Typickým příkladem byl Harry Potter. Mladí spisovatelé psali své povídky, které leckdy svou délkou předčily původní knihy, kde nechali Harryho či jinou postavu z Bradavic zažívat různá dobrodružství. O porušení autorských práv se nejednalo, neboť autor za své dílo neobdržel od čtenářů žádné peníze.
Ale jak povídky ke čtenářům dostat? Nejjednodušším způsobem byly tehdy různé typy blogů. Jejich výhodou bylo, že byly zadarmo. Navíc byly poměrně jednoduché na obsluhování a editaci, takže ani velmi mladí uživatelé neměli problém s jejich používáním. Poskytovaly i možnost komentářů, zpravidla pod každou kapitolou, což naopak ocenili čtenáři. Problémem těchto služeb byl nutný reklamní prostor, ale to byla cena za službu zdarma.
Potíž byla především v tom, jak dát vědět ostatním, že je tu nový blog s povídkami. I když by byly kvalitní, pokud si je nikdo nepřečte, je to k ničemu. K propagaci vlastní tvorby sloužily obvykle komentáře u známějších autorů. Nováček zde zanechal zprávu, že si udělal vlastní povídkový blog. Toto se však často nesetkávalo s pochopením vlastníka stránky, který v tom viděl jen zaplácání komentářové sekce.
Nutno podotknout, že komentáře byly obvykle ve stylu: „Super, kdy bude další“ a podobně. Mnozí autoři neměli rádi kritiku a na negativní komentáře reagovali velmi silně. Koneckonců se jednalo o anonymní internetové prostředí, mohli si tedy dovolit použít i výrazy, které by jindy z pusy nevypustili.
Fanoušci naopak měli svou záložku „oblíbené“ zaplněnou těmito stránkami, které navštěvovali častokrát alespoň jednou denně, aby zjistili, zda autor nevydal novou kapitolu.
Proč tedy tato éra skončila? Z jednoduchého důvodu: objevily se stránky jako fanfiction.net či wattpad, které umožňují velkému množství autorů nahrávat svá díla na jedno místo. Fanoušci si naopak mohou najít a přečíst povídku i od těch spisovatelů, na které by normálně nenarazili. Naopak autoři už se nemusí starat, že zájem o jejich blog opadne a oni ztratí čtenáře, pokud například měsíc kvůli nemoci nepřidají nový příspěvek. Odpadla jim také starost s designem jejich webových stránek i s jejich propagací.
Je ale pravda, že návštěvy jednotlivých webů, kdy každý vypadal jinak, a doufání, že oblíbený spisovatel přidal ke svému dílu novou kapitolu, mělo také něco do sebe. Ovšem celkem vzato, jednalo se v tomto případě o veskrze pozitivní vývoj a velký krok dopředu, který pomohl jak mladým autorům, jak jejich čtenářům.